Lucie Koutníková
Následující fotografie či pohlednice byly volně přístupné na internetu. Mají bohužel často nízké rozlišení a jejich kvalita tak není ideální.
Jak se ve Vlastibořicích, na Jivině a na Sedlíšťkách žilo dříve a jak to tady vypadalo před dvaceti, padesáti a více lety, to si dnes pamatují už jen někteří starousedlíci. Ti mladší a ti, kteří se do Vlastibořic přistěhovali až později, jsou odkázáni na jejich vyprávění nebo na dobové fotografie.
Některé fotografie či pohlednice z místa a okolí jsou známé již delší dobu, jako třeba krásná (nedatovaná?) fotografie bývalé vlastibořické fary – dnešního Obecního úřadu. Některé pohlednice a fotografie z dob minulých lze volně najít na internetu, ty se snažíme průběžně shromažďovat, aby se časem opět neztratily. Některé fotografie, a to jsou ty nejcennější, existují ale jenom v soukromých albech pamětníků. Jednu takovou například ochotně poskytl pan Oldřich Anděl, za což mu náleží velké poděkování. Na fotografii je vidět dnes už neexistující budova a část zdi s historickou bránou (dodnes zachovanou) náležící k č.p. 10 v centru Vlastibořic.
Všechny fotografie chceme postupně naskenovat ve vyšším rozlišení a zveřejnit je na stránkách obce v rubrice Historie ve fotografiích, nebo některé také v Obecním zpravodaji a doplnit je i o fotografie z dnešní doby focené ze stejného stanoviště. Rádi bychom tedy požádali majitele takových starých fotografií, pohlednic, map, textů či jiných historických materiálů z Vlastibořic či blízkého okolí, které dokumentují historický vývoj obce, o jejich laskavé zapůjčení. Vítány jsou nejen dobové fotografie krajiny, domů apod., ale i fotografie z různých společenských či sportovních akcí, které přibližují život našich předků. Velmi vítány jsou také veškeré informace o tom, co která fotografie znázorňuje nebo z jaké doby pochází. Dokumenty si ofotíme a v pořádku a rychle vrátíme.
S příspěvky se prosím obracejte na redakční radu nebo na kontakty dusan.koutnik@seznam.cz, tel. 739 242 081, koutnikova.lucie@email.cz, tel. 739 015 010.
Zjištění, že by Vlastibořice mohly mít nějakého svého „domácího“ malíře, se zdá být možná překvapivým. Co však víme o tomto malíři, kde a jak žil, co vůbec maloval? Proč spojil část svého života s Vlastibořicemi, kde v 80. letech minulého století trávil ve své chalupě mnoho času a kde také vznikla řada jeho nejlepších obrazů?
Rodištěm malíře a grafika Jaroslava Kellara jsou Hodkovice nad Mohelkou, kde se narodil v únoru roku 1924 ve fotografické rodině Antonína a Marie Kellarových. O šest let později, roku 1930, se rodina se dvěma dětmi přestěhovala do Čáslavi, přesto si Jaroslav Antonín uchoval ke krajině svého dětství vřelý vztah.
V době války se Jaroslav Antonín v Čáslavi vyučil fotografem jako jeho otec. Po válce, v letech 1945-48, vystudoval Státní grafickou školu v Praze. Po studiích se vrátil do Čáslavi do domu svých rodičů, oženil se a žil zde se svou manželkou a dvěma syny až do své smrti v roce 1988. Pracoval v Pardubicích jako výtvarník propagace a měl zde i svůj ateliér, protože se již věnoval také malování.
Roku 1981 byl stižen infarktem a nemohl již aktivně pracovat, proto častěji pobýval na své chalupě po prarodičích Josefu a Marii Hnízdilovými, ve Vlastibořicích č.p. 37, nedaleko rodných Hodkovic, kde si zařídil ateliér, který se mu na sklonku života stal druhým domovem. V malebném prostředí venkovské chalupy na kraji vesnice a uprostřed luk a ovocného sadu nacházel pro svou práci potřebný klid a inspiraci. Tu nacházel také v širokém okolí své chalupy, rád se toulal se skicářem v ruce krajem Podještědí a Českého ráje.
Kellar ale nebyl malířem krajinných pohledů a nálad. Příroda, jež ho inspirovala nejvíce, byla pro něj hlavně východiskem k básnickému přetvoření námětu, nebo k vyjádření psychologického sdělení. Miloval stromy, které pro něj představovaly člověka s jeho problémy, v jeho pozdější tvorbě se projevovala také ekologická tématika. Technika jeho malování dospěla postupně k velice osobitému stylu, pro nějž je typická výrazná černá kontura a převážně kombinované techniky. Vytvořil mnoho černobílých i barevných linorytů a také celé cykly obrazů.
Dílo Jaroslava Kellara bylo vystavováno na Pardubicku, kde měl do roku 1980 asi 20 výstav, dále v Čáslavi a své grafiky vystavoval jako host Hollara v Praze. V severních Čechách měl výstavy v Turnově, Hodkovicích nad Mohelkou, Železném Brodě, Lomnici nad Popelkou.
J. A. Kellar zemřel náhle, uprostřed své tvůrčí práce, v Čáslavi 18. srpna 1988, stižen dalším rozsáhlým infarktem.
(ukázky díla s laskavým svolením Východočeské galerie v Pardubicích)