… je to již čtvrtý předvánoční úvodník, který pro vás píši. Pokaždé jsem se jej snažil odlišit od ostatních úvodníků v roce, které jsou většinou zaměřeny na informování o dění v obci. Nebudu dnes na tomto místě bilancovat uplynulý rok, to ponechám úvodníku novoročnímu. Také zde nebudu obšírně informovat o novinkách za poslední období, většinu informací najdete na dalších stránkách Zpravodaje. Dovolím si udělat tentokrát výjimku.
Věnuji tento úvodník zamyšlení o kouzlu vánoc a jejich poselství. Nedávno jsem zcela náhodou objevil text, který byl sepsán již v roce 1967 jistým psychologem. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že je toto sdělení v dnešní uspěchané době i po více než čtyřiceti letech stále velmi aktuální. Proto si dovolím část tohoto textu níže ocitovat. Sám bych to lépe nevystihl.
Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, v čem spočívá kouzlo Vánoc. Proč se lidé (mnozí alespoň jeden den v roce), mění v jiné lepší lidi, proč jsou ochotni zapomenout na spory a nedorozumění, proč ti, kdo jindy své city nedávají najevo, se snaží najednou udělat radost těm ostatním kolem sebe?
Je to snad rekapitulace celoročního počínání a jistý projev pokání? Nebo je to výsledek uměle vytvořené atmosféry radosti a pohody? Nebo je snad kouzlo Vánoc skryto jen ve vonícím stromku, hořících svíčkách a dárcích pod stromečkem? Myslím si, že žádná z těchto věcí není sama o sobě příčinou vzniku té neopakovatelné atmosféry.
Myslím si, že pravá příčina je v nás – v lidech samých. Celý rok nemáme na sebe vzájemně čas. Celý rok kolem sebe chodíme, někdy s úsměvem, jindy podmračeně, ale téměř vždy ve spěchu. Celý rok se vzájemně obcházíme, mnohdy se zraňujeme, nerozumíme si, a mnohdy se ani nesnažíme jeden druhého pochopit.
Nemáme čas žít plným citovým životem. Mnohdy jsme doslova sami mezi lidmi. Proto se koncem roku jakoby zastavíme, odkládáme běžné denní starosti, snažíme se vytvořit si iluzi klidu a citového porozumění. Iluzi dobrých vztahů v rodině, iluzi porozumění a mnohdy i odpuštění. Proto jsme ochotni obětovat spoustu času a prostředků na přípravy, na nákup dárků, úklid a podobně.
Nechci, abychom tuto iluzi ztratili. Je příliš krásná, než abychom se bez ní dovedli obejít. Nejsou ale Vánoce skutečně příležitostí k zamyšlení? Jistě ano, a proto se tedy zamysleme. Neklameme vlastně sami sebe? Nezůstáváme skutečně jen u jediného dne v roce? Co kdybychom se snažili všichni si najít každý den v roce alespoň chvilku na to, abychom těm ostatním kolem sebe ukázali, že je máme rádi, a že nám na nich záleží? Co kdybychom se všichni snažili si celý rok rozumět? O co jednodušší by byl život, o co lepší vztahy mezi lidmi, oč krásnější a radostnější naše práce!
Nemuseli bychom pak mnozí koncem roku uklidňovat své svědomí tím, že mnohdy investujeme do náročných dárků svým milým. Neviděli bychom jen jeden den v roce hvězdičky v očích svých dětí a lásku v očích našich blízkých. Měli bychom celý rok Vánoce.
Vážení spoluobčané, přeji vám příjemné prožití vánočních svátků, do nového roku mnoho zdraví, lásky, pohody, spokojenosti, dobrých zpráv a splněných přání. A také to, aby byl rok 2014 klidnější a vlídnější, než roky předešlé.