Vlastibořiceoficiální web obce

← Osobnosti

Řezbářská rodina Bušků z Husy – knížecí řezbáři, malíř a básník

Petr Bušek vyzdobil zámek Sychrov pro knížete Kamila Rohana, jeho synové vybavovali kostely po celé monarchii a Karel Bušek se proslavil jako básník Bohdan Kaminský. Rodina z Husy patřila k vlastibořické farnosti, má rodinný hrob na zdejším hřbitově a její práce je i v kostele sv. Kateřiny.

Na hřbitově ve Vlastibořicích stojí hrob s nápisem Rodina Buškova. Leží v něm řezbář Petr Bušek, který vyzdobil zámek Sychrov pro knížete Kamila Rohana, jeho syn Dominik a další členové rodiny. Z řezbářské dílny v nedaleké Huse vzešli ještě malíř a řezbář Konstantin Bušek a básník Bohdan Kaminský, vlastním jménem Karel Bušek. Husa patřila k vlastibořické farnosti (Louda, kap. 12), a tak se tu Buškové křtili, oddávali i pohřbívali a jejich práci najdeme i ve vlastibořickém kostele.

Žulový hrob s křížem a černou deskou s nápisem Rodina Buškova; pod ním jména Petr Bušek, kníž. rohanský řezbář v Huse u Sychrova, jeho manželka, děti, Dominik a Kateřina Bušková.
Hrob rodiny Buškovy na hřbitově ve Vlastibořicích. Foto: marv1N, 2011, CC BY 3.0 (Wikimedia Commons).

Kníže Kamil Rohan a příchod na Sychrov

Olejový portrét vousatého muže v červeném kožešinou lemovaném plášti, sedícího v křesle; nahoře nápis se jménem a tituly knížete Kamila Rohana.
Kníže Kamil Rohan, portrét od Engelberta Seibertze z roku 1845. Volné dílo (Wikimedia Commons).

Kamil Rohan (1800–1892) byl hlavou francouzského knížecího rodu, který koupil roku 1820 panství Svijany a spojil je se Sychrovem (Louda, kap. 7). Rohanové byli také patrony vlastibořického kostela: roku 1825 dal kníže Karel Alain Rohan kostel přestavět a věnoval do něj nové oltáře (Louda, kap. 12). Jejich kamenný erb dodnes visí nad portálem kostela sv. Kateřiny. Kamil Rohan v letech 1847–1862 přestavěl zámek Sychrov v novogotickém slohu a pro výzdobu interiérů hledal zručného řezbáře (Wikipedie).

Seznámení s Petrem Buškem bylo kuriózní. Na jaře 1856 dokončil Bušek vyřezávanou kazetu, o kterou stálo mnoho šlechticů. Uspořádala se proto loterie s devadesáti losy; kníže koupil 22 losů a 7. května 1856 opravdu vyhrál. Při předání kazety nabídl Buškovi, aby zrušil pražskou dílnu a přestěhoval se na Sychrov (Tregl, s. 7). Ještě téhož roku přenesli ze sychrovské zámecké kaple na střechu vlastibořického kostela malou sanktusovou vížku (Louda, kap. 12).

Petr Bušek (1824–1894), zakladatel dílny

Černobílá podobizna staršího muže s hustým knírem a kozí bradkou, v kostkovaném saku a kravatě.
Řezbář Petr Bušek. Reprodukce z obrazové přílohy bakalářské práce Vladimíra Tregla (2006), obr. I.

Narodil se 5. května 1824 v Praze. Řezbářství se naučil u otce a na pražské akademii, krátce studoval i ve Vídni a roku 1848 bojoval na pražských barikádách. Od roku 1846 měl vlastní dílnu na Kampě (Tregl, s. 6; Wikipedie). Oženil se s Marií Annou Pečkovou (1829–1883) a měli spolu několik dětí; řezbářem se vyučili synové Dominik, Karel a Konstantin (Tregl; náhrobek).

V srpnu 1856 se Buškovi přestěhovali na Sychrov. Na zámku pro dílnu nebylo místo, a tak dostal byt a dílnu v panském domě čp. 18 v sousední Huse a později se rodina usadila ve vile Fialka. Kníže zpočátku nerad viděl, že by Bušek pracoval pro jiné. Když se chystal do dílny, poslal stavitel Pruvot vzkaz, že „Jeho Jasnost pojede na hon“, a cizí práce se musela schovat (Tregl, s. 8).

Černobílá fotografie gotického interiéru zámecké kaple: vlevo vyřezávaná kazatelna se špičatou stříškou, vpředu řady lavic, vzadu oltář a vitráž.
Zámecká kaple na Sychrově v 90. letech 19. století. Kazatelnu se stříškou a lavice s rohanskými znaky vyřezala Buškova dílna. Foto: Jindřich Eckert, volné dílo (Wikimedia Commons).

Buškova dílna vyrobila pro Sychrov zábradlí a kazetový strop schodišťové haly, obklady stěn, parkety, dveře, okna a téměř veškerý nábytek. Návrhy stropů a obkladů pocházely od stavitele Josefa Pruvota, nábytek často vycházel z předloh Augusta Pugina a Georga Gottloba Ungewittera. Na mnoha kusech je rohanský erb a heslo rodu. V zámecké kapli vznikl roku 1864 oltář, kazatelna a lavice (Tregl, s. 8–11; Wikipedie). Dodnes se nejlépe zachovala zámecká knihovna, kulečníkový salon a velká jídelna; část výzdoby zničila úprava zámku ve 30. letech 20. století (Tregl, s. 9–10).

Dílnu navštěvovali hosté z lázní Sedmihorky, mezi nimi podle Tregla i Antonín Dvořák a Johann Strauss (Tregl, s. 13). Roku 1882 se firma přejmenovala na Petr Bušek a synové, knížecí rohanští řezbáři v Sychrově. Na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 získal novogotický mariánský oltář z dubového dřeva čestný diplom (Tregl, s. 14–17).

Petr Bušek zemřel ve vile Fialka 29. ledna 1894 (Wikipedie); nekrolog v Hlasech pojizerských uvádí 30. ledna 1894 (Tregl, s. 17). Zádušní mše se konala v zámecké kapli na Sychrově a pohřben byl na hřbitově ve Vlastibořicích (Tregl, s. 17).

Dvoupatrová vila se sedlovou střechou na svahu v zahradě, vpravo dřevěný altán, v popředí keře a schody.
Vila Fialka v Huse, domov rodiny Buškových. Foto: Miloslav Rejha, 2018, CC BY 4.0 (Wikimedia Commons).

Dominik Bušek (1855–1934), řezbář a vedoucí závodu

Nejstarší syn se narodil 20. dubna 1855 v Praze a do otcovy dílny vstoupil ve čtrnácti letech (Tregl, s. 14). Začínal reliéfními podobiznami podle fotografií, pak tvořil lovecké a náboženské motivy podle vlastních námětů. Roku 1889 se oženil s Kateřinou Maškovou (1857–1938) a s její pomocí postavil u vily Fialka velkou dílnu (Tregl, s. 16; náhrobek). Paměti o něm píší, že „vyniká jako řezbář – umělec a organizátor závodu“ (Louda, kap. 31).

Po otcově smrti vedl s bratrem Konstantinem firmu Petra Buška synové, která se zaměřila na vybavení kostelů. V polovině 90. let měla přes padesát zaměstnanců a kolem roku 1901–1903 vyráběla až čtyřicet oltářů ročně. Za celou dobu dílna Bušků vyrobila přes 600 nových oltářů, 95 kazatelen, 158 Božích hrobů a obnovila přes sto starých oltářů. Práce putovaly po Čechách a Moravě i do Mnichova, Vídně a Budapešti. Firmu ukončila první světová válka (Tregl, s. 18–21). Dominik zemřel roku 1934 (náhrobek). Pohřben je v rodinném hrobě ve Vlastibořicích.

Konstantin Bušek (1861–1938), řezbář a malíř

Černobílá novinová fotografie staršího muže s prošedivělými vlasy, v saku a kravatě.
Konstantin Bušek v roce 1936. Národní politika, 8. 1. 1936, volné dílo (Wikimedia Commons).

Narodil se 8. ledna 1861 v Huse; jeho narození je zapsáno v matrice farnosti Vlastibořice (Wikipedie). Už jako žák radostínské školy maloval obrázky, které spolužáci vyměňovali za křížaly a sušené švestky (Tregl, s. 14–15). V otcově dílně se vyučil řezbářem, malovat se učil sám a jeho obrázky otiskovaly Zlatá Praha, Květy nebo Ruch. V 90. letech byl modelérem v komárovských železárnách (Wikipedie). Ve firmě bratří Buškových kreslil návrhy oltářů a kazatelen a maloval oltářní obrazy a křížové cesty (Tregl, s. 18–20).

Po zániku firmy se věnoval jen malování: zákoutím staré Prahy a Slovácku. Jeho výstavy se konaly v Praze i v okolí rodiště – ve Vlastibořicích, v Radostíně a v Českém Dubu (Tregl, s. 21). Konvolut jeho kreseb hradů a staré architektury má Národní muzeum. Zemřel 8. září 1938 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově (Wikipedie).

Malba roubené vesnické chalupy s doškovou střechou mezi stromy.
Konstantin Bušek: Vesnická chalupa. Volné dílo (Wikimedia Commons).

Bohdan Kaminský (Karel Bušek, 1859–1929), básník

Černobílá fotografie muže s výrazným knírem a vlnitými vlasy, v saku s vestou, sedícího v křesle.
Bohdan Kaminský v roce 1909. Foto: Jan Nepomuk Langhans, volné dílo (Wikimedia Commons).

Prostřední syn Karel se narodil v Huse 24. února 1859 (Wikipedie). Vyučil se u otce řezbářem a v letech 1878–1882 studoval sochařství na pražské akademii. Otec doufal, že právě Karel dílnu povznese, ten se ale od roku 1883 věnoval jen literatuře (Tregl, s. 13; Wikipedie).

Pod jménem Bohdan Kaminský patřil v 90. letech k nejčtenějším básníkům. Vydal sbírky Ztracené volání (1884), Den štěstí (1890) a Motivy ze Sychrova (1896), psal humoristické prózy, pracoval jako redaktor a přeložil téměř všechny Molièrovy hry, Schillerova Valdštejna nebo Shakespearův Večer tříkrálový. Zemřel 13. července 1929 v Poděbradech a je pohřben na Vinohradském hřbitově (Wikipedie). V Huse má pamětní desku.

Kaminský a Vlastibořice. Jednou z jeho prvních prací byl podle Pamětí příběh Víta Bláhy z vlastibořického čp. 8, který se z nešťastné lásky zastřelil u sv. Barbory; Kaminský ho otiskl v nedělní příloze Národní politiky (Louda, kap. 31). Napsal také dvě básně s názvem Vlastibořské zvony. Starší ze sbírky Motivy ze Sychrova (1896) začíná verši „Když ze západu vítr táhne k nám, / znít vlastibořské zvony slýchávám“ a básník v ní vidí „sešlou zvonici a chudý kostel“. Druhou napsal roku 1927, kdy farnost ze sbírky koupila nové zvony za ty, které zrekvírovalo Rakousko za války (Louda, kap. 24). Vzpomíná v ní na zvony, které „na děla si cizák v nouzi odlil“, a končí verši „zněte, slavně zněte, vlastibořské zvony!“. Vyšla nejprve v denním tisku a knižně po básníkově smrti ve sbírce Causerie o smrti a jiné verše z posledních let (1930). Obě sbírky jsou volně v České elektronické knihovně.

Velký kámen ve stínu stromů s bílou pamětní deskou s reliéfem básníkovy hlavy a nápisem o narození Bohdana Kaminského.
Pamětní deska Bohdana Kaminského v Huse. Foto: marv1N, 2008, CC BY-SA 3.0 (Wikimedia Commons).

Karel Mašek a další příbuzní

Podle Pamětí pochází „z příbuzenského svazku“ s Bušky spisovatel Karel Mašek (1867–1922), básník, prozaik a autor divadelních her pro děti (Louda, kap. 31). Dominikova manželka byla rozená Mašková. Mašek je pohřben ve Vlastibořicích u svých rodičů (Wikipedie). Vnučkou Petra Buška byla klasická filoložka Klára Pražáková (1891–1933), které šel za kmotra strýc Bohdan Kaminský (Wikipedie).

Buškové ve vlastibořickém kostele

Oltářní obraz sv. Kateřiny Alexandrijské s korunkou, palmovou ratolestí, kolem a mečem ve vyřezávaném rámu hlavního oltáře.
Oltářní obraz sv. Kateřiny v kostele ve Vlastibořicích. Foto: archiv autorů kalendáře (L. Koutníková, D. Koutník).

Roku 1910 hlavní oltář v kostele sv. Kateřiny významně opravil Dominik Bušek a nový oltářní obraz namaloval Konstantin Bušek (Rejha, Zpravodaj 1/2021). Oltářní obraz sv. Kateřiny do Vlastibořic uvádí mezi Konstantinovými díly i Tregl (Tregl, s. 18–19). Paměti zmiňují starší oltářní obraz pořízený ze záduší a posvěcený roku 1830 (Louda, kap. 12). Z dílny Bušků pocházela také původní vyřezávaná křížová cesta z 2. poloviny 19. století, dílo bratrů Dominika a Konstantina Buškových. Dnes je kvůli bezpečí uložena v depozitáři litoměřického biskupství a v kostele ji od roku 2006 nahrazují obrazy libereckých studentů. Pět zastavení původní křížové cesty na fotografiích (foto: Lucie Koutníková):

Reliéf: Ježíš nese kříž, kolem něj vojáci a pomocníci, v dřevěném vyřezávaném rámu.
Ježíš nese kříž
Reliéf: vojáci svlékají Ježíše, v dřevěném vyřezávaném rámu.
X. Ježíše zbavují šatů
Reliéf: Ježíš leží na kříži, vojáci ho přibíjejí kladivem, v dřevěném vyřezávaném rámu.
XI. Ježíše přibíjejí na kříž
Reliéf: Ježíš na kříži, pod ním Panna Marie, sv. Jan a Máří Magdaléna, v dřevěném vyřezávaném rámu.
XII. Ježíš umírá na kříži
Reliéf: Ježíšovo tělo ukládají do hrobu, v dřevěném vyřezávaném rámu.
XIV. Ježíše kladou do hrobu

V Pamětech

Zdroje

Text připravila Lucie Koutníková s pomocí nástroje umělé inteligence Claude (Anthropic). Údaje vycházejí z uvedených zdrojů a byly ověřeny.

Stránka aktualizována