Oldřich Louda – autor Pamětí obce Vlastibořic

Bez Oldřicha Loudy bychom o dějinách Vlastibořic věděli jen málo. Obecní kroniky se po roce 1950 ztratily a byl to on, kdo na sklonku života shromáždil, co se o obci dalo zjistit, a sepsal Paměti obce Vlastibořic. Vlastibořický rodák, voják z povolání a vojenský topograf je začal psát v osmdesáti letech na počítači, který dostal od vnučky.

Dětství ve Vlastibořicích

Oldřich Louda se narodil na svatodušní neděli 27. května 1917 ve Vlastibořicích v domku čp. 48 a ještě týž den byl pokřtěn. První domov si nepamatoval. Vzpomínal až na domek čp. 31 přímo naproti kostelu. V roce 1923 se rodina přestěhovala do vlastního nového domu čp. 50 na návsi za sochou sv. Jana Nepomuckého (Louda, kap. 31).

V kapitole „Historie obce dětskýma očima“ zachytil několik vzpomínek na dětství. Mezi nejstarší patřila ta z doby kolem roku 1920, kdy o Dušičkách přijel automobilem ke hrobu svých rodičů Václav Laurin, spoluzakladatel firmy Laurin & Klement a rodák ze sousedního Kamení. Auto bylo tehdy na vesnici neobvyklé a budilo velkou pozornost. Pamatoval si také první letadlo, které přiletělo nad jivinský hřbitov shodit věnec na hrob vojenského pilota z Radimovic. Krátce po roce 1923 pomáhal staršímu kamarádovi napnout vysoko mezi střechami anténu ke krystalovému radiopřijímači (Louda, kap. 31).

Rodina

Loudové byli řemeslníci. Praděda František Louda (nar. 1824) byl truhlář ze Zásady. Děda, rovněž truhlář František Louda (1856–1931), koupil v roce 1889 s manželkou Alžbětou, rozenou Fantovou ze Soběslavic, domek čp. 5 ve Vlastibořicích, který dnes už nestojí. Jejich syn Kamil zemřel jako voják na španělskou chřipku (Louda, kap. 26).

Otec František Louda (1885–1954) byl natěrač. S manželkou Marií, rozenou Teplíkovou z Odolenovic (1889–1975), postavil dům čp. 50: obytnou část v roce 1923, dílnu s pokoji v patře v roce 1928. V domě byl obchod se střižním zbožím a za protektorátu a po otevření měšťanské školy v něm bydlela řada nájemníků, mimo jiné rodina ředitele školy Josefa Kvačka. Oldřich měl starší sestru Marii (nar. 1912) (Louda, kap. 26).

Manželka Oldřicha Loudy pocházela ze Svijanského Újezda, kde měl usedlost čp. 29. I této obci proto věnoval svou práci (Louda, Úvodem). Také ona dlouhá léta pracovala v topografické službě armády (Vojenský geografický obzor 1/2007).

Voják

Po maturitě na turnovské reálce nastoupil v roce 1936 dobrovolně vojenskou službu. Absolvoval školu pro záložní důstojníky dělostřelectva, byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1938 z ní vyšel jako poručík dělostřelectva. Aktivním důstojníkem zůstal až do rozpuštění československé armády v roce 1939, naposledy u 18. dělostřeleckého pluku v Chlumci nad Cidlinou (vojzesl.cz; Vojenský geografický obzor 1/2007).

Za protektorátu učil v autoškole v Turnově, a když ji zrušili, pracoval od roku 1940 ve Státním statistickém úřadu v Praze (Vojenský geografický obzor 1/2007).

Na konci války se zapojil do odboje. Večer 3. května 1945 odzbrojila malá odbojová skupina vedená bývalým poručíkem Loudou v Pěnčíně pětadvacet německých vojáků a 125 ruských příslušníků pracovního oddílu poslala se zásobou potravin k partyzánům do lesů u Olešnice. Odzbrojené Němce museli propustit, protože v okolí stály německé posádky s těžkou technikou (Louda, kap. 12). V květnovém povstání pak Louda velel sokolské rotě při obsazování pohraničí u Nového Města pod Smrkem. Jako příslušník domácího odboje dostal od prezidenta republiky československou medaili Za chrabrost (vojzesl.cz).

Vojenský topograf

Od listopadu 1945 prošel topografickou školou ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze a pak tu pracoval jako fotogrammetr-vyhodnocovatel. Jako jeden z prvních vyhodnocoval letecké měřické snímky pro mapování na stereoplanigrafu Zeiss; jeho fotografie u tohoto přístroje je uložena v historickém archivu služby (Vojenský geografický obzor 1/2007). V srpnu 1950 přešel k nově vznikajícímu topografickému oddělení operační správy Generálního štábu, kde řídil zásobování armády mapami. Rozpracoval systém norem zásob a standardních souprav map a vedl první celoarmádní projekt zásobování mapami s pomocí výpočetní techniky. Při službě vystudoval v letech 1960–1966 externě na Vojenské akademii zeměměřické inženýrství. Do výslužby odešel na konci roku 1973 jako podplukovník, jako důchodce ale pracoval dál na svém pracovišti jako občanský zaměstnanec a až do roku 1995 jako brigádník v Ústřední topografické základně v Praze-Čimicích (vojzesl.cz; Vojenský geografický obzor 1/2007).

K jeho devadesátinám v roce 2007 mu blahopřál časopis Vojenský geografický obzor jako „nestorovi a zasloužilému pracovníkovi vojenské topografické služby“. Bývalý spolupracovník Zdeněk Karas v článku připomněl, že Louda zůstal aktivní i v důchodu: věnoval se chalupě, zahrádce, myslivosti a rodopisnému pátrání a pro rodnou obec i obec své manželky zpracoval na počítači jejich paměti, což zastupitelé i občané obou obcí velmi ocenili (Vojenský geografický obzor 1/2007).

Na práci pro armádu nezapomněli ani po letech. Dne 22. října 2008, na slavnostním shromáždění k 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby v Praze, převzal jedenadevadesátiletý podplukovník ve výslužbě Louda Záslužný kříž ministryně obrany České republiky III. stupně. Dostali ho příslušníci služby, kteří se nejvýznamněji zasloužili o rozvoj geografického zabezpečení armády (Vojenský geografický obzor 2/2008).

Sám na proměny techniky vzpomínal v Pamětech: na jeho pracovišti zavedli v roce 1960 jako druzí v armádě reléový počítač ZUSE a v roce 1968 sálový počítač MINSK 22, který zabíral celé patro budovy. „Dnes je schopen jeho funkci zastat malý stolní počítač,“ poznamenal (Louda, kap. 31).

Jak vznikly Paměti

Při hledání pramenů k rodové kronice nashromáždil Louda mnoho poznámek o historii Vlastibořic i Svijanského Újezda, které dlouho ležely v zásuvce psacího stolu. Když mu v roce 1997 vnučka věnovala k osmdesátým narozeninám stolní počítač, rozhodl se je uspořádat. V roce 1999 předal obecnímu úřadu ve Svijanském Újezdě disketu s pamětmi té obce, které ještě týž rok vyšly jako Kronika obce Svijanský Újezd. Vlastibořicím předal v červnu 1999 „Příspěvek k historii obce – Vlastibořice za starodávna“ (Louda, Úvodem).

Při předání dostal zapůjčené „Paměti obce Vlastibořic“, které v roce 1951 sepsal ředitel měšťanské školy Josef Kvaček a které Louda považoval za ztracené. Velkou část jejich textu přepsal a spojil se svou prací. Vycházel také z gruntovních zápisů sedláka a „samorostlého dějepisce“ Josefa Škody, ze zápisů Františka Šulce, z farní Pamětnice děkana Josefa Voborníka a z odborné literatury. Paměti uspořádal podle popisných čísel domů, protože lidé se v obci mění, ale domy zůstávají na svém místě. Dokončil je v roce 2003 (Louda, Úvodem).

Úvod Pamětí otevírá heslem „Vox audita perit, littera scripta manet“ (Pomíjí slyšený hlas, trvá napsané slovo) a uzavírá přáním, aby se z nich mladší čtenáři poučili, neboť „Historia magistra vitae – dějiny jsou učitelkou života“. Pro představu o čase mu na psacím stole sloužilo těžítko: úlomek pískovce s otisky dvou mlžů starými asi sedmdesát milionů let, který našel při bourání hospodářských budov na své usedlosti ve Svijanském Újezdě (Louda, Úvodem).

Oldřich Louda zemřel 5. března 2011 ve věku nedožitých 94 let. Jeho Paměti otiskoval na pokračování Obecní zpravodaj a v roce 2026 vyšly jako elektronické vydání obce Vlastibořice, volně ke čtení i ke stažení.

Zdroje

• KARAS, Zdeněk. Blahopřejeme pplk. v. v. Ing. Oldřichu Loudovi k životnímu jubileu. Vojenský geografický obzor, 2007, č. 1, s. 44. Dostupné z: mo.gov.cz [cit. 2026-11-10].

• LOUDA, Oldřich. Paměti obce Vlastibořic [online]. Elektronické vydání. Vlastibořice: Obec Vlastibořice, 2026. Psáno 2001–2003. Úvodem, kap. 12, 26 a 31.

• 90 let vojenské zeměpisné služby. Vojenský geografický obzor, 2008, č. 2, s. 54–57. Dostupné z: geoservice.mo.gov.cz [cit. 2026-11-10].

• Pplk. Ing. Oldřich Louda – životopis [online]. Galerie osob, vojzesl.cz (text i portrét). Dostupné z: https://vojzesl.cz/galerie_osob/louda_oldrich_zivotopis.html [cit. 2026-11-10].

Text: Lucie Koutníková. Text vznikl s pomocí nástroje umělé inteligence Claude (Anthropic); údaje vycházejí z uvedených zdrojů a byly ověřeny.