Josef Hendrich – světově uznávaný filolog a muž pevných morálních zásad se vztahem k našemu kraji
Připomeňme si životní příběh a dílo doc. PhDr. Josefa Hendricha, CSc. (1920–2012), významného českého filologa, účastníka protinacistického odboje a rodáka ze sousedních Střížovic, který našel místo svého posledního odpočinku na hřbitově ve Vlastibořicích.
Na hřbitově ve Vlastibořicích, kde odpočívají také spisovatel Karel Mašek a řezbář Petr Bušek, leží mimořádná osobnost přesahující hranice našeho regionu i republiky – filolog mezinárodního významu a vysokoškolský pedagog doc. PhDr. Josef Hendrich, CSc. Narodil se 1. května 1920 v sousedních Střížovicích, dnes části obce Pěnčín. Střížovice patřily k vlastibořické farnosti a byly přiškoleny k vlastibořické škole (Louda, kap. 12). Přestože od roku 1945 žil a působil v Praze, ke svému rodnému kraji si uchoval celoživotní pouto a ve Vlastibořicích našel i místo svého posledního odpočinku.

Studia, odboj a květen 1945
Od roku 1931 studoval na reálném gymnáziu v Turnově, kde v těžkém roce 1939 odmaturoval. Téhož roku nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze ke studiu angličtiny a francouzštiny. Jeho vysokoškolská studia však záhy přerušila nacistická okupace. V souvislosti s uzavřením českých vysokých škol byl 17. listopadu 1939 zatčen a pouze díky svému nízkému věku byl později propuštěn. Za okupace se zapojil do domácího protinacistického odboje jako člen vojenské odbojové organizace Obrana národa.
Svůj hluboký humanismus, osobní odvahu a morální pevnost prokázal na samém konci války během květnového povstání v roce 1945. Zúčastnil se tehdy bojů v nedalekých Příšovicích, kde se dokázal postavit davovému volání po odplatě a zabránil lynčování zajatých německých vojáků z vlakového transportu mířícího na Prahu.
Učitel a lingvista
Po osvobození v roce 1945 se vrátil na Filozofickou fakultu UK a studia dokončil v březnu 1949. V letech 1949 až 1966 vyučoval na Jazykové škole v Praze. V tomto období se vědecky zaměřil na strukturu a fonetiku francouzštiny. Od roku 1966 učil francouzštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Stejně pevný morální postoj jako za nacistické okupace si Josef Hendrich zachoval i v období komunistického režimu. Ačkoliv patřil ke špičkám svého oboru a v roce 1973 úspěšně obhájil svou habilitační práci, komunistický režim mu odmítl udělit titul docenta, protože Josef Hendrich zásadově odmítal vstoupit do Komunistické strany Československa (KSČ). Od roku 1974 až do svého odchodu do důchodu v roce 1985 pak vedl oddělení postgraduální jazykové výuky vysokoškolských odborníků (JASPEX).
Navzdory politickým překážkám doma si vybudoval obrovský respekt v zahraničí. Jeho mezinárodní odborné aktivity se soustředily především na práci v Mezinárodní federaci učitelů živých jazyků (FIPLV – Fédération internationale des professeurs de langues vivantes), kde působil několik funkčních období jako místopředseda, v letech 1978 až 1980 stanul v jejím čele jako předseda a později byl jmenován jejím čestným předsedou.
Plné akademické a občanské satisfakce se dočkal až po pádu komunistického režimu. V roce 1990 se vrátil do aktivní vysokoškolské činnosti a byl konečně jmenován docentem. V letech 1991 až 2000 působil jako šéfredaktor odborného časopisu Cizí jazyky a v období 1995 až 2001 zastával funkci předsedy vědecké společnosti Kruh moderních filologů. V devadesátých letech byl rovněž zvolen do vedení Českého svazu bojovníků za svobodu. V roce 1995 byl jmenován důstojníkem francouzského Řádu akademických palem (Officier de l’ordre des Palmes académiques).
Učebnice pro generace studentů
Za svůj život vytvořil řadu stěžejních jazykovědných děl a učebnic, z nichž se učily celé generace českých studentů. S kolegy Oldřichem Kulíkem a Jaromírem Tláskalem napsal v 50. letech učebnici Francouzština běžná a hospodářská (pod tímto názvem od roku 1958, první verze vyšla roku 1954 jako Francouzština pro běžnou a obchodní praxi). Vycházela znovu až do roku 1990 a více než třicet let zůstala nepřekonanou českou učebnicí francouzštiny. Následovala Francouzština pro jazykové školy (od roku 1963). Pro studenty filozofických a pedagogických fakult připravil celostátní vysokoškolskou učebnici Didaktika cizích jazyků (1988). Vrcholem jeho autorské práce se stala sedmisetstránková Francouzská mluvnice, napsaná spolu s Otomarem Radinou a Jaromírem Tláskalem (1. vydání 1991, 3. přepracované vydání 2001), která byla oceněna Českým literárním fondem.
Doc. PhDr. Josef Hendrich, CSc., zemřel v Praze 9. dubna 2012 ve věku nedožitých 92 let. Místem jeho posledního odpočinku se stal hřbitov ve Vlastibořicích.

Hendrichové ze Střížovic v Pamětech
Josefa Hendricha Paměti obce Vlastibořic nezmiňují, jméno Hendrich se v nich ale objevuje u Střížovic. Na statku čp. 1 ve Střížovicích hospodařil ještě před rokem 1595 Bartoň Hendrich (Louda, kap. 31, podle Josefa Škody). Od roku 1869 žila ve Vlastibořicích v čp. 27 Anna Hendrich ze Střížovic (nar. 1844), manželka Václava Laurina (Louda, kap. 26). Zda šlo o předky Josefa Hendricha, Paměti neuvádějí.
Zdroje
Josef Hendrich (filolog). In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Hendrich_(filolog) [cit. 2026-11-17].
Josef Hendrich (Q12026063). In: Wikidata [online]. Místo narození a hrobu. Dostupné z: https://www.wikidata.org/wiki/Q12026063 [cit. 2026-11-17].
Národní knihovna ČR. Souborný katalog ČR, záznamy děl autora Hendrich, Josef, 1920–2012 (jk01040719) [online]. Dostupné z: aleph.nkp.cz [cit. 2026-11-17].
LOUDA, Oldřich. Paměti obce Vlastibořic [online]. Elektronické vydání. Vlastibořice: Obec Vlastibořice, 2026. Psáno 2001–2003. Kap. 12 (farnost a škola), kap. 26 (čp. 27) a kap. 31 (Střížovice čp. 1).
HOUSKA, Leoš, KOLMANOVÁ, J. a VEDRALOVÁ, L. Významné výročí našeho čestného šéfredaktora. Cizí jazyky. 2005, roč. 48, č. 5, s. 185. ISSN 1210-0811.
HOUSKA, Leoš. Náš čestný šéfredaktor – vážený jubilant. Cizí jazyky. 2010, roč. 53, č. 5, s. 147. ISSN 1210-0811.
HLAVIČKOVÁ, Vlasta. Oznámení. Cizí jazyky. 2012, roč. 55, č. 4. ISSN 1210-0811.
DANÍČEK, Jiří. Symbol svrchovanosti, svobody a víry. Národní Osvobození. 10. 5. 2012, č. 10, s. 1. ISSN 0231-8164.
UHLÍŘ, Vladimír. Františkánské jubileum: 80 let docenta Josefa Hendricha. Časopis pro moderní filologii. 2000, roč. 82, č. 2. ISSN 0862-8459.
Fotografie: Hendrich Josef.jpg (Herigona, volné dílo) a Vlastibořice, hřbitov – Josef Hendrich.jpg (Adam Rejha, CC BY-SA 4.0), Wikimedia Commons.
Text připravila Lucie Koutníková s pomocí nástroje umělé inteligence Claude (Anthropic). Údaje vycházejí z uvedených zdrojů a byly ověřeny.
Stránka aktualizována