Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a zvonice

Základní údaje

Zasvěcení	sv. Kateřina Alexandrijská (svátek 25. listopadu)
První písemná zmínka	1344, v archidiakonátu boleslavském, dekanátu turnovském (Louda, Paměti, kap. 5); 1352, kdy kostel odvádí papežský desátek (Wikipedie, podle J. Macka, Katalog litoměřické diecéze, 1997)
Vznik a sloh	o vzniku se uvažuje od 12. do 14. století (Wikipedie); „památka z doby přechodní románsko-gotické“ (Louda, kap. 5, podle soupisu památek); dochoval se kamenný oltář a románský oblouk; dnešní podoba po barokních a pozdějších úpravách
Velké opravy a přestavby	1766 větší oprava, 1825 přestavba nákladem knížete Rohana (Louda, kap. 12); kalendář uvádí pozdně barokní přestavbu z poloviny 18. století
Zvonice	dřevěná, štenýřové konstrukce; doložena 1632 v inventáři, 1671 velká oprava (Louda, kap. 12); celková obnova 1762 a tesařská signatura 1844 (kalendář)
Patroni	od roku 1820 knížecí rod Rohanů ze Sychrova
Fara	farní kostel již ve 14. století; později filiální pod Loukovem, 1789 lokálie; povýšení na faru 1866 (Louda, kap. 12), 1855 (Wikipedie, podle J. Macka); od roku 1970 bez vlastního faráře (Louda, kap. 12). Budova bývalé fary naproti kostelu je dnes po rekonstrukci sídlem obecního úřadu.

Kostel bez věže

Při pohledu na průčelí zaujme nezvyklá silueta: kostel nemá zděnou věž a podle dochovaných pramenů ji zřejmě nikdy neměl. Na střeše má jen malou sanktusovou vížku, přenesenou roku 1856 z kaple sychrovského zámku (Louda, kap. 12). Zvony proto visí v samostatné dřevěné zvonici hned u hřbitovní zdi.

Co uvidíte uvnitř

Erb Rohanů nad portálem. Kamenný znak knížecího rodu, který koupil roku 1820 panství Svijany s Vlastibořicemi. Pod štítem heslo Potius mori quam foedari – Raději zemřít nežli zradit čest.

Hlavní oltář a obraz sv. Kateřiny. Světice s korunkou, palmovou ratolestí, rozlomeným kolem a mečem. Oltář postavil roku 1792 kosmonoský sochař Martin Jelínek; dnešní oltářní obraz pořízen ze záduší a roku 1830 posvěcen biskupem E. Mildem (Louda, kap. 12).

Středověký oltářní stůl. Za hlavním oltářem vystupuje z podlahy pískovcová menza – nejstarší část stavby. Barokní oltář byl postaven přímo na ni.

Náhrobníky pánů z Kyjova (Kyaw). Za oltářem jsou do zdi vsazeny renesanční náhrobníky, které původně ležely v dlažbě. Vladyka Jan Kyj z Kyjova a jeho manželka zemřeli v týž den, v pátek po sv. Bartoloměji 1580 (26. srpna), nejspíš na mor. Vedle jsou vzácné dětské náhrobníky dcerek Rudolfa von Kyaw: Kathariny († 1616, ve věku dvou dnů) a Marie Rosiny († 1619 podle studie H. Skaly; Louda uvádí vnoučata zemřelá 1616 a 1617).

Kůr a varhany. Varhany z roku 1744 nahradil roku 1869 nový nástroj Josefa Predigera (Louda, kap. 12); dnes je nefunkční. Vedle stojí pianino z bývalé vlastibořické školy.

Křížová cesta (2006). Čtrnáct obrazů namalovali studenti Gymnázia a SOŠPg Jeronýmova v Liberci. Nahradili původní řezby bratří Buškových z Husy, které jsou kvůli bezpečí uloženy v depozitáři litoměřického biskupství.

Vitráž v kněžišti. Za nízkého zimního slunce promítá na bílé zdi hru barevných světel.

Zvonice

Zvonice je takzvaného štenýřového typu (z německého Ständer – sloup). Váhu rozhoupaných zvonů nenesou obvodové stěny, ale vnitřní soustava svislých sloupů, takže rázy jdou přímo do základů a vnější roubení zůstává ušetřeno. Vše drží pohromadě tesařské vazby a dubové kolíky. Jménem známe tesaře Jana mladšího Robynka z Letařovic, který zvonici roku 1671 se dvěma tovaryši „vyzdvihl“ a pokryl novým šindelem. Na jednom z nosných trámů je vytesán letopočet 1844 – stopa pozdější údržby.

„Kostel nemá věže, zvony visí na dřevěné zvonici, jejíž stáří je určeno dvakrát – nahoře při zvonech do trámu vyryto jest 1671, v přízemí v trámoví rudou hlinkou se zachovalo: ‚Jan Roby.... mladssi z Letarzovicz 1671.‘“

Zvony, které přežily dvě války

Ve zvonici visí nejstarší dochovaný předmět Vlastibořic – pozdně gotický zvon sv. Václava z 2. poloviny 15. nebo počátku 16. století s nápisem v gotické minuskuli „pane boze bud snami twe pomocy zadame…“. Zvonice nesla původně tři zvony. V první světové válce byl zabaven velký barokní zvon sv. Kateřina od pražského zvonaře Valentina Lissacka (1739–1740), ve druhé zvony z roku 1927. Zvon sv. Václava unikl roztavení díky nejvyšší památkové ochraně.

Menší zvon sv. Jiří ve střešní vížce kostela zachránil omyl: farář přesvědčil válečnou komisi, že pochází z 12. století, ačkoli byl odlit až na počátku 18. století.

Z dějin kostela

• 12.–14. století – vznik kostela (Wikipedie)
• 1344 – první písemná zmínka o kostele sv. Kateřiny (Louda, kap. 5)
• 1352 – kostel odvádí papežský desátek (Wikipedie, podle J. Macka)
• 1357 – ves s právem podacím při kostele sv. Kateřiny se připomíná v zemských deskách (Louda, kap. 5)
• 1393 – nejstarší známý farář (plebán) Albert; následuje řada farářů až do husitských válek
• do 1617 – faru spravují kněží podobojí (utrakvisté)
• 1580 – umírají manželé Kyjové z Kyjova, jejich náhrobníky jsou dodnes v kostele
• 1632 – zvonice zmíněna v inventáři zádušních účtů
• 1648–1650 – farníci z okolních vsí se skládají na přelití zvonu
• 1661? – kostel se stává filiálním pod správou loukovských farářů
• 1671 – oprava zvonice tesařem Janem Robynkem z Letařovic
• 1744 – první známé varhany
• 1766 – větší oprava zpustlého kostela
• 1789 – zřízena lokálie (samostatná duchovní správa), prvním knězem Řehoř Alexius
• 1792 – nový hlavní oltář od Martina Jelínka z Kosmonos
• 1820 – patronát přechází na Rohany
• 1825 – přestavba nákladem knížete Rohana
• 1856 – oprava kostela, sanktusová vížka ze sychrovského zámku
• 1866 – lokálie povýšena na faru (Louda, kap. 12; Wikipedie uvádí rok 1855)
• 1869 – nové varhany Josefa Predigera
• 1970 – fara přestává být obsazena, duchovní správa přechází na Hodkovice a Český Dub
• 2006 – nová křížová cesta od libereckých studentů

Údaje bez uvedeného zdroje pocházejí z Pamětí O. Loudy, kap. 5 a 12, letopočet 2006 z kalendáře.

Více v Pamětech obce

Oldřich Louda věnuje kostelu a farnosti velkou část 12. kapitoly (oddíl Obec farní): řadu farářů od 14. století, výbavu kostela, darované bohoslužebné předměty i seznam obcí, které k farnosti patřily.

• Kap. 5 – První historické zprávy o vsi
• Kap. 12 – Správa obce po r. 1848, obec farní
• Kap. 13 – Kanonická visitace, poměry ve farnosti v 19. století
• Kap. 22 – Společenský, kulturní a náboženský život

Návštěva kostela

Kostel je filiálním kostelem římskokatolické farnosti Hodkovice nad Mohelkou. Aktuální pořad bohoslužeb:

• Pořad bohoslužeb – katalog biskupství litoměřického
• Bohoslužby ve farním kostele sv. Kateřiny na webu církev.cz

Kostel se pravidelně otevírá také při Noci kostelů. → Program Noci kostelů ve Vlastibořicích

Zdroje

• LOUDA, Oldřich. Paměti obce Vlastibořic [online]. Elektronické vydání. Vlastibořice: Obec Vlastibořice, 2026. Psáno 2001–2003.
• KOUTNÍKOVÁ, Lucie a KOUTNÍK, Dušan. Odemykáme kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Vlastibořicích. Nástěnný kalendář na rok 2027. Vlastibořice: Obec Vlastibořice, 2026.
• SKALA, Harald. Vlastibořice a rod Kyaw. Obercunnersdorf, 2026. Strojopis.
• ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Turnovském. Praha, 1909, s. 245–248.
• Přispěvatelé Wikipedie. Kostel svaté Kateřiny (Vlastibořice) [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [cit. 2026-11-05]. (Údaje o roce 1352 a 1855 podle: MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997, s. 209–210.)

Foto: archiv autorů kalendáře (L. Koutníková, D. Koutník)