Historie obce a významné památky

Historie obce

Na území vlastibořického katastru přicházeli ojedinělí lovci již v mladší době kamenné a přechodné osídlení zde nastalo na sklonku 3. tisíciletí př. n. l. V 1. tisíciletí př. n. l. se v lokalitě objevuje lid popelnicových polí, což dokládají archeologické nálezy, a později slovanský lid hradištní kultury.

Ve středověku zde vzniklo vladycké sídlo s tvrzí a také farní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. První písemná zmínka o zdejším kostele (a tím i o obci) pochází již z roku 1352 z registru papežských desátků, samotné jádro stavby je však ještě staršího původu. Roku 1357 se jako místní majitel připomíná Slavibor z Vlastibořic a zdejší tvrz je poprvé písemně doložena roku 1379, kdy ji Slaviborova dcera Anežka prodala s dvorem i vsí Hanušovi Pancíři ze Smojna. Tvrz se zmiňuje ještě v roce 1424, později však zpustla.

Vlastibořice následně patřily ke skalskému a od roku 1565 ke svijanskému panství. Na přelomu 16. a 17. století obec držel lužický protestantský rod pánů z Kyjova (von Kyaw). Od roku 1820 pak Vlastibořice náležely k sychrovskému panství knížecího rodu Rohanů.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské ve Vlastibořicích

Historie:

První písemná zmínka o římskokatolickém farním kostele sv. Kateřiny ve Vlastibořicích pochází z roku 1352 z registru papežských desátků, samotné osídlení i svatyně jsou však podstatně starší. Vlastibořice patří k nejstarším sídlům Podještědí a Turnovska, což dokládají archeologické nálezy uložené v muzeích v Turnově, Českém Dubu a na zámku Svijany. Obec bývala panským sídlem s tvrzí připomínanou nepřímo roku 1357 predikátem vladyky, přímo roku 1379 při prodeji statku a naposledy k roku 1424. Podle farních a obecních tradic byl původní kostelík románský z přelomu 11. až 13. století, založený zdejšími zemany.

Architektura:

Během staletí prošel gotickými úpravami a zásadní pozdně barokní přestavbou v polovině 18. století (kolem roku 1746–1751), která určila jeho dnešní vnější ráz i dispozici jednolodní podélné stavby s pravoúhlým presbytářem. Presbytář s opěráky je v rozích sklenut křížovou klenbou s hřebínky. Loď má plochý strop. Sakristie a předsíň mají valenou klenbu s lunetami. Od roku 1966 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Zařízení:

Část vnitřního vybavení pochází z období barokní přestavby kostela v polovině 18. století, zatímco vyřezávaná dřevěná výzdoba je datována do konce 18. století.

Vstup

Vstup do areálu a nadpraží kostelního portálu nese tesaný erb knížecího rodu Rohanů, jimž obec připadla jako součást rozsáhlého sychrovského panství.

Křížová cesta

Původní vyřezávaná křížová cesta pocházela ze slavné dílny Bušků – sychrovských řezbářů spjatých s Petrem Buškem a jeho syny, bratry Dominikem a Konstantinem Buškovými, byla vytvořená v roce 1910. Z bezpečnostních důvodů a obavy před zcizením byl tento soubor odvezen do depozitáře litoměřického biskupství. V roce 2006 byl chrám oživen novou křížovou cestou v expresivním moderním pojetí, kterou vytvořili studenti kvinty a sexty Gymnázia Jeronýmova a SOPŠg v Liberci.

Kazatelna

Kazatelna je rokoková a jsou na ní reliéfy sv. Augustina a Rozsévače (dnes ukraden) z 2. poloviny 18. století.

Oltáře:

V úzkém prostoru kněžiště za hlavním oltářem vystupuje z podlahy mohutný pískovcový blok se zaoblenou hranou – původní středověký oltářní stůl (menza). Představuje nejstarší dochovaný stavební horizont chrámu, jehož existence je písemně zachycena již k roku 1352 odvodem papežského desátku.

Podle církevních pravidel nesměl být posvěcený oltářní kámen nikdy zničen ani vyhozen. Když byl v 18. století pořizován nový pozdně barokní oltář s obrazem svaté Kateřiny, stavitelé jeho dřevěnou konstrukci vztyčili přímo na tuto středověkou pískovcovou základnu, čímž zachovali kontinuitu modliteb mnoha generací.

Barokní oltář dříve disponoval sochami sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Barbory a sv. Otýlie (dnes v depozitářích v Litoměřicích). Obraz sv. Kateřiny od Konstantina Buška je z roku 1910. Sv. Kateřina Alexandrijská je na obraze zobrazena s tradičními atributy – popravčím mečem a rozlomeným ozubeným kolem. Podle křesťanské legendy byla dcerou krále Kosty a proslula mimořádnou vzdělaností i odmítáním světských nápadníků. Po křtu za vlády císaře Maximiana hájila křesťanství před padesáti pohanskými filosofy, které svými argumenty obrátila na víru. Císař nechal filozofy upálit a Kateřinu podrobil mučení na soustavě protiběžných ozubených kol. Když popravčí stroj rozmetal blesk, byla dívka sťata mečem. Její tělo snesli podle legendy andělé na horu Sinaj (podle racionálního výkladu šlo o baziliánské mnichy z tamního kláštera). Světice je uctívána jako patronka univerzit, studentů, učitelů, kolářů a řemeslníků.

Náhrobníky

V interiéru jsou nejcennější památkou čtyři renesanční pískovcové náhrobníky umístěné druhotně za oltářem ve zdi vladycké rodiny Kyjů z Kyjova z let 1580–1619. Dva velké figurální náhrobníky z roku 1580 byly původně zapuštěny v dlažbě; mužský nese čitelný český nápis a rodový erb, zatímco náhrobník ženský je staletým chozením téměř zahlazený. Mimořádnou epigrafickou a sepulkrální raritou jsou dva malé dětské (dívčí) náhrobníky z roku 1616 a 1619 s německými nápisy se jmény předčasně zemřelých potomků rodu.

Kůr

Kůr nese malé jednomanuálové varhany (dnes nefunkční, jejichž vyjmuté měchy jsou uloženy jinde) a pianino. To sem bylo přeneseno po zrušení vlastibořické školy, která v obci nepřetržitě vzdělávala děti v letech 1617–1981.

Zvonice

Dominantou kostelního areálu je díky své velmi mohutné konstrukci samostatně stojící dřevěná zvonice. Je to lidová barokní stavba štenýřového typu. Štenýře jsou mohutné svislé nosné sloupy (stojiny) z masivních tesaných kmenů, které procházejí vertikálně stavbou a tvoří její hlavní nosnou páteř. Slovo pochází z německého Ständer (stojka, sloup). Zvonice má čtvercový roubený přízemek a bedněné hranolové patro s jehlancovou střechou. Jeden z nosných trámů je tesařsky signovaný letopočtem 1844. Její současný vzhled je výsledkem rekonstrukce z roku 1762.

První písemná zpráva o existenci zvonice ve Vlastibořicích pochází z roku 1632, ale vzhledem k tomu, že zdejší farní kostel zřejmě nikdy neměl věž, lze existenci obdobné stavby předpokládat nejméně od 2. poloviny 15. století. Spolu s obdobnými stavbami v Rovensku pod Troskami či Železném Brodě zvonice tvoří vrchol podkrkonošského tesařství.

Chronologie doložených oprav a rekonstrukcí zvonice

• 1632: První písemná zmínka o zvonici ve farních podkladech.

• 1671: Rok vzniku nosné štenýřové konstrukce.

• 1762: Doložená celková rekonstrukce, která dala zvonici dnešní podobu (úprava roubeného přízemku a bedněného patra).

• 1916–1917 a 1942: Válečné rekvizice zvonů (zrekvírován zvon sv. Kateřina od Valentina Lissiacka z roku 1695 i novodobé zvony pořízené roku 1927; zachován zůstal pouze gotický zvon sv. Václava).

V trámoví dřevěné zvonice visí nejstarší dochovaný předmět Vlastibořic a nejstarší zvon v celém okolí – pozdně gotický zvon sv. Václava z 2. poloviny 15. či počátku 16. století (dolní průměr 81,5 cm, výška 65,5 cm). Horní okraj zdobí staročeský nápis v gotické minuskuli: „pane boze bud snami twe pomocy zadame by se smylowal nadnamy pane kryste narozeni“.

Zvonice původně nesla tři zvony. Zkázu přinesly obě světové války a jejich zabavení: v první válce padl za oběť velký barokní zvon sv. Kateřina od pražského zvonaře Valentina Lissacka z let 1739–1740, ve druhé i zvony z roku 1927. Zvon sv. Václava byl pro svou výjimečnou hodnotu zařazen do nejvyšší památkové ochrany a jako jediný unikl roztavení na zbraně.

Márnice

Areál hřbitova doplňuje zděná barokní márnice z 18. století sloužící jako kostnice, do níž byly uloženy ostatky 140 obětí katastrofálního hladomoru doprovázeného epidemií skvrnitého tyfu v letech 1771 - 1772. Dnes se v márnici již žádné ostatky nenacházejí.